Asertivita. Dnes moderní téma a dovolím si tvrdit, že jedno z těch, o kterých všichni mluví, aniž by věděli, co to znamená. Tak se na to pojďme podívat.
Definice
Asi nejrozumnější definici jsem našla na Wiki, kde píšou, cituji: “Pojem asertivita označuje schopnost prosazovat jiný názor, stanovisko nebo zájem.
Umožňuje jasně vyjádřit a prosadit naše názory a myšlenky, aniž bychom narušovali práva ostatních.” Konec citace.
K asertivitě podle mého názoru a mojí vlastní zkušenosti musíme dozrát.
Nevím, že nevím
Pokud je člověku dvacet a neví, že neví, tak prosazuje sice svoje názory velmi sebejistě, ale na základě ničeho.
V momentu, kdy s ním někdo nesouhlasí, tak to bere jako osobní útok nebo se začne rozčilovat a neumí argumentovat a v klidu a bez emocí vysvětlovat, proč to tak myslí a na základě čeho.
Ale abych nediskriminovala nějaké skupiny, s takovým člověkem se můžeme setkat i když je mu třeba šedesát plus.
Když se otevřeně nemluví
Já mám takovou zkušenost ve vlastní rodině, kdy moje babička, byla to nesmírně hodná a obětavá žena, ale měla tu vlastnost, že se urazila a my jsme obvykle vůbec nevěděli, proč a na základě čeho.
Takže naše babi rozhodně nebyla asertivní a hlavně ona o tom ani nedokázala mluvit, vždycky se nafoukla, začala natahovat a odešla.
V pracovním životě to bývá velmi podobné. Máme celou řadu lidí, se kterými se nám dobře diskutuje a jedná a třeba i o nepříjemných tématech, protože tito lidé jsou argumentačně velmi zdatní, jsou zdravě sebevědomí a dokážou také přistoupit na kompromis.
To je také schopnost asertivního člověka, být schopen přistoupit na kompromis, samozřejmě pokud tento kompromis dává smysl.
💡 Asertivní člověk dává také prostor ostatním, umí naslouchat a nesnaží se na sebe stále strhávat pozornost. Umí přiznat, v případě, že ve tvrzení protistrany je něco, co on považuje za prospěšné nebo pravdivé, tak to také zmíní a uzná.
Asertivita balancuje mezi pasivitou a agresivitou.
Pasivní člověk je obvykle v komunikaci nebo jednání schopen přistoupit na více méně cokoliv, ale pak se mu to většinou rozleží v hlavě a z dané situace velmi pravděpodobně nevychází jako vítěz, ale často jako poražený.
Pak to někde řeší na chodbě s někým jednotlivě, protože se bojí vrátit a svůj názor třeba poupravit nebo dokonce úplně změnit.
Agresivní protipól zase jede přes mrtvoly a je mu úplně jedno, co si kdo myslí, jaké postoje nebo argumenty používá protistrana. Válcuje, manipuluje, ať se děje, co se děje.
Naučte se říkat NE a neříkejte ANO, pokud to není to, co si myslíte.
Známé přísloví nám říká: „Před nikým se nepovyšuj, ale zároveň se před nikým také neponižuj“!
Pokud se pořád někde krčíme, bojíme se zapojit do diskuze, všechno sice víme, ale v momentu, kdy máme vyjádřit svůj názor, tak buď papouškujeme názor šéfa nebo říkáme nějaké obecné záležitosti, které se dají vysvětlit, tak nebo i onak, co asi můžeme čekat od okolí?
Tímto si člověk moc obdivovatelů a podporovatelů nezíská. Bude nás někdo brát vážně, zeptá se nás někdo, co si o tématu myslíme?
Naučit se říkat NE, chce jen trochu praxe.
Doma nám to většinou jde nebo se mýlím? Děti používají zápory běžně. U nás je momentálně v kurzu: nebudu si mýt zuby, nebudu uklízet, to jíst nebudu atd.....
No tak, proč si to nevyzkoušet v práci.
Ono, takový ten agresivní mistr světa, většinou řve, jen proto, že nemá žádné argumenty a možná má větší mindrák, než vystrašený kolega nebo kolegyně.
Setkání s agresorem
Moje zkušenost s agresorem je taková, ale na to musíte mít trošku odvahu, nedoporučuji v každé situaci, se prostě zvednout a odejít.
Nic víc. A uvidíte, jaká bude reakce.
Pokud toho nedokážeme, tak monotónním hlasem opětujeme. „Vnímám to, že máte asi jiný názor, tak, prosím, co navrhujete? Nerada bych to špatně pochopila.“
Nebo poslední rada a ta je nad zlato. Použila jsem opravdu jen párkrát, ale o to, to bylo efektivnější. Opět, přátelé, na to musíte mít opravdu „koule“. ⬇️
Příběh z businessu aneb nepřenositelné
Kdysi se do mně pustil, při nějakém jednání, jeden vysoce postavený muž, který byl zvyklý takovým stylem, viz. výše, tedy řvaním, komunikovat.
Pro ilustraci uvádím, ať to máte v barvách. On 2 metry a asi 100 kg, já metr šedesát a něco a necelých 50 kg, takže vlastně polovina.
Jak na mě zařval, tak jsem se zvedla, teatrálně jsem se opřela o stůl a stejným stylem na něho zařvala zpět.
A já mám sytý hlas. Bylo mě slyšet přes dvoje dveře.
💡 Této technice říkáme Mirroring – neboli zrcadlení. Ale je pro pokročilé.
A co bylo dál?
Ta jeho reakce byla kouzelná. Zajel do toho svého křesla a stal se z něho vyplašený malý kluk, takovou "akci" nečekal.
A odvětil, „Kde jsme to přestali? Aha, tak pojďme se podívat, ještě na toto téma.“ A normálně jsme pokračovali dál a teď už v naprosto konstruktivní debatě.
Přátelé!
Já vím, že pokud jste mírní, zakřiknutí a neradi se s někým hádáte, tak to asi nedokážete, ale pokud se někdo k vám začne chovat, tak jak vám to popisuji, to prostě není normální!
Vy si něco takového nesmíte nechat líbit, protože pokud se nebudete bránit, ten člověk s vámi bude zametat od ráno do večera, ať už je to v osobním životě nebo v práci.
Nicméně, záleží jenom na vás jestli chcete váš život prožít nebo protrpět.
Jak si ten život zařídíme, takový ho prostě máme. Nikdo jiný, ho za nás, žít prostě nebude.
Pokud vás zajímají moje Semináře, tak koukněte.
Pokud potřebujete HR Interima nebo Virtuálního HR ředitele, popř. HR seniorního poradce, zde více info.
Pokud hledáte Mentora, tak koukněte sem. A pokud hledáte práci, tak kariérní poradenství je zde.
A koho HR nezajímá, ale má třeba alergii na lepek jako já, tak koukněte na můj web celiakarna.cz, je tam také moje oblíbená jóga:-).
Comments