Čekání na zázrak

Před rokem jsme byli na dovolené na jihu Itálie v oblasti, která se nazývá Apulie. Setkali jsme se pro nás s docela zvláštním fenoménem. S tím, že lidé, tam pořád, na něco čekali. Seděli před domem a čekali. Mladí, staří, děti... Třeba to mělo důvod, nevím. Zde paralela.

Čekání na zázrak nefunguje.

To co mám na mysli, jsou lidé nad 50, matky (otcové) na rodičovské dovolené, zdravotně znevýhodnění atd. Jak si tito lidé hledají práci, proč pro nás spadají do kategorie „rizikové“ nebo „obtížně zaměstnavatelní“?

Samozřejmě bychom zde mohli hodiny diskutovat, polemizovat a hledat, kdo za to může. Řešit diskriminaci, práva žen atd.

Ale to asi nikomu z těchto výše zmíněných skupin nepomůže. Lítost a konstatování, jak to mají těžké, nepomáhá.

A kdo tedy pomůže takovým skupinám?

No přece nikdo.

Musíme začít sami u sebe. Někde začít, třeba práci hledat, poradit se s někým, kdo tomu rozumí a může nám doporučit, co dál.

Nebo hledat, co mi jde a co mě baví. Co umím lépe než ostatní.

Nebo můžeme začít podnikat.

Nebo psát články, knihy, sportovat, učit se, studovat, malovat, háčkovat...

Starat se sami o sebe, myslet na sebe. Žít svůj život. Vzít za svůj život, úspěch i neúspěch, zodpovědnost. Nikdo nám život zkazit nemůže, jenom, my sami.

Připadá vám to drzé, nelidské, neempatické nebo bůhví jaké tvrzení? Mně nikoliv. Vysvětlím.

Před lety jsem chodila s jedním chlapcem. Byla to taková ta první velká láska. Hrál závodně tenis a to tak dobře, že vyhrál, co se dalo. Jeho soupeři byli namátkou, třeba velmi známý Goran Ivaniševič.

No a tento velmi úspěšný chlapec, jel jednoho dne na zápas se svým otcem, který dostal za volantem infarkt. Vjeli pod náklaďák. Otec byl na místě mrtvý a on téměř také.

Dostal se z toho. 1 noha amputovaná, druhá několikrát operovaná, ale nakonec zachráněná.

Sponzoři, velmi zvučná jména, my všichni ty firmy známe, dali od něho ruce pryč.

A co teď?

Tak obvykle máme 2 možnosti – bojovat nebo utéct.

S amputovanou nohou a druhou skoro na padrť se běhá dosti špatně.

Takže boj.

Který musel neskutečně bolet.

Jenom ta protéza, sice na míru udělaná někde ve Švýcarsku, ale i tak. Takové otlačeniny, které měl, si nedokážete přestavit. On to je velký, 2 metrový chlap, ta zátěž těla je enormní.

Musel se naučit znovu chodit a pak třeba i běhat.

Po nějaké době, kdy se dal do kupy, začal trénovat tenis děti i dospělé. Byla jsem se na to párkrát podívat. A musím konstatovat - hluboký respekt. Jak byl velký a silný a hlavně ten tenis uměl, naučil se pohybovat po kurtu tak, aby nemusel moc běhat.

Co si budeme povídat, on to prostě uměl hrát. To jeho podání, pokud by to hrál „pořádně“, normální smrtelník, nemohl vrátit. Většinou, ty nenadané děti podnikatelů (bohužel), měly co dělat, aby se do míče, alespoň párkrát trefily.

Taková byla většina klientů. Tenis není levný sport, nemůže si ho dovolit každý. Ale vychoval i pár talentů, kteří hráli velké turnaje.

Co na něm oceňuji, je ten „tah na branku“. To ho jistě naučil sport. Nevzdávat se, jít dál, bojovat.

I když vyhlídky jsou mizerné.

A smysl pro humor. Sám si říkal „Joffrey de Peyrack“. Jezdili jsme na kole, plavali, chodili na túry. Zkuste si šlapat 20 km jednou nohou, no, docela náročná disciplína.

A proč vám to tady píšu?

Protože člověk dokáže daleko více, než si myslí.

Nelitujte se. Nefňukejte, neseďte doma, neřešte, z vašeho "bezvýchodného pohledu", věci alkoholem nebo jiným destruktivním způsobem. Ať je vám přes 50 nebo víc.

Starejte se o sebe. Dělejte si radost.

A hlavně! Začněte něco dělat. Je úplně jedno co. A třeba pořád dokola. A když to nepůjde, tak hledejte dál. Znova a znova.

Hledání práce

Pokud hledáte práci, tak se na sebe podívejte, bez růžových brýlí. Připravte se na konkurenci. Podívejte se do zrcadla, jak vypadáte, jak se oblékáte. Co za práci chcete najít? Jasně si to rozmyslete.

Připravte se na to, že se vás zeptají jaké jsou vaše mzdové požadavky.

A zkuste si nanečisto zodpovědět otázku: Co nám můžete nabídnout?

Zpětná vazba

Nebojte se zpětné vazby. Pokud je konstruktivní, tak je to pro nás jen dobře. Bez zpětné vazby by nebylo možno nic vyrobit nebo prodat. Vy se jdete prodat na trh práce nebo budete prodávat vaše produkty nebo know-how.

Na skutečném příkladu ze života výše, bych vám ráda demonstrovala, že všechno jde, jen malé děti se nejdříve musí naučit chodit.

Na negativní myšlenky, řeči, že něco nejde jsme, my Češi, mistři světa. Co to jednou vyzkoušet jinak? Třeba hledat možnosti a způsoby, jak by to jít mohlo. Zvládnete to, uvidíte!

Pokud vás zajímají moje Semináře, tak koukněte.

Pokud potřebujete HR Interima nebo Virtuálního HR ředitele, popř. HR seniorního poradce, zde více info.

Pokud hledáte Mentora, tak koukněte sem. A pokud hledáte práci, tak kariérní poradenství je zde.

A koho HR nezajímá, ale má třeba alergii na lepek jako já, tak koukněte na můj web celiakarna.cz, je tam také moje oblíbená jóga:-).